Jsem unavený, strašně vyčerpaný psychicky. Spadlo to všechno na mě. Rozhodování, řízení, war, otázky. Všechno se točilo kolem mého rozhodnutí. Už sem nemohl dál a tak sem se rozhodl, že zkončím. Jenže najednou se objevili lidi, kteří řekli, že končit nechtějí. Proč až teď? Nevím, to se musíte zeptat jich.

Bylo mi líto army rozpustit, ale zároveň jsem nevěděl, co s ní. Unavovalo mě pořád někomu psát, že má dát útoky, že je ve war, počítat skóre a procenta, lámat si hlavu s tím, jak to udělat, abychom vyhráli. Hlídat nové členy, připomínat těm starým, že to beru vážně atd... Prostě klan o 40ti lidech figurující v top 50 v ČR nemůže řídit jeden člověk. Teda ne dlouho... Bylo vidět, jak na to někteří kašlou, jak nepřemýšlí a hrají spíš z nudy, než z touhy něco dokázat. A tito hráči mi brali sílu hrát. Rok stejný útoky, progres skoro žádný, místo zlepšení dva kroky zpátky. A druhá věc je stíhání tolika účtů. Čím menší chuť sem měl, tím to šlo hůř. A najednou jsem přestal Coc zapínat úplně. Prostě nebyla chuť. Někdy jednou za den, jindy jednou za dva. 

Neustále vysvětlování proč mám pořád v ruce telefon, proč to furt pípá a kdo mi zase co píše, atd... Čumět do toho 12h denně a čekat kdy se kdo uráčí přijít na útoky, aby měl cc a nečekal, uhánět lidi do clan games začalo být otravné. A ti lidi začali chodit čím dál později. A mě přestalo bavit Čumět do chatu a čekat, jestli přijdou nebo ne. Tak jsem s tím sekl. A najednou přišel Rodys, že to teda vezme. 

Tak přichází nová éra army, momentálně bez Fisdta i bez Kouři. Motor, kterej hnal army dopředu tam teď není. A já s napětím čekám, jak to půjde dál. Je to pro mě srdeční záležitost a nedokážu ji jen tak odepsat, takže budu po očku sledovat, co se v ní děje. A možná zase dokážu najít chuť chopit se kormidla a nasměrovat army znovu na výsluní. Možná jednou ano. Ale teď ne, teď jsem příliš unavený a vyčerpaný a i já potrebuju vypnout. Nejen hlavu, ale i coc. Aspoň na chvíli. Tak vám všem přeji hodně úspěchů.